Deska České lesnické jednoty na Kleti.

Česká lesnická jednota (ČLJ)  nebo též "Böhmischer Forstverein" založená 3.srpna roku 1848 v Praze sdružovala české a německé lesníky. Stala se nejvýznamnější česko-německou stavovskou organizací lesníků v rámci tehdejší monarchie. V jejím čele se ve funkci  předsedy vystřídali kromě jiných i takové osobnosti jako Hugo Thurn-Taxis, Karel III. ze Schwanzerbergu či jeho syn Bedřich. Protektorem jednoty byl více než čtyřicet let Jan Adolf ll. ze Schwanzerbergu. Po jeho smrti v roce 1889 se jím stal arcivévoda František Ferdinand d 'Este.

Stalo se 3 týdny před koncem války...

Dne 17.4.1945 zaútočili piloti Cpt. Raymond F. Reuter a 1st Lt. William R. Preddy FS 503, FG 339 na letiště v Klatovech a Eisendorfu. Poté ve svých stíhacích letounech P-51 Mustang pronásledovali dvě německé proudové stíhačky Messerschmitt Me-262, které je přivedly až nad letiště v Plané.

Hynek Klimek NEZNÁMÉ ČECHY Šumava Českokrumlovsko

Šumavské pohoří, rozprostírající se na území tří států: České republiky, Německa a Rakouska, není jen prastarými horami, vzniklými před miliony let. Tajemná a zádumčivá Šumava, se svými pralesy a drsným podnebím, kdysi téměř neprostupná a ještě poměrně nedávno jen velmi řídce osídlená, opředená sterými mýty a pověstmi, z nichž značná část pochází z pradávné minulosti, je fenomén. 
Je životní láskou těm, kdo jí porozumí a zamilovat se do ní je snadné.Tato kniha uzavírá šestidílný cyklus putování po Šumavě a Pošumaví. Začíná na hoře Kleti, odkud zavede čtenáře do Křemže, na romantickou hradní zříceninu Dívčí Kámen, na keltské opidium v Třísově a odtud do starobylého kláštera ve Zlaté Koruně. Poznáme rodiště slavného stavitele Schwarzeberského kanálu Františka Rossenauera - Chvalšiny a nedaleké poutní místo Kájov s jeho nádherným chrámem.

Jiří Bárta - KLEŤ, milovaná hora

Jiří Bárta se narodil v roce 1946. Holubov či Křemže, kde prožil téměř celý dosavadní život, leží stuleny pod Blanským lesem. Hora Kleťjako dominanta láká k výstupu, poznávání, rozhlédnutí se po blízkém okolí i vzdáleném obzoru. "Magnetické vlnění" hory zasáhlo i Jirku. V mládí coby aktivního sportovce, turistu, lyžaře. Později jako dobrovolný člen Horské služby Šumava, okrsku Kleť procházel či na běžkách projížděl každý, i zapadlý kout "srdeční" hory. Tehdy pomalu vznikalo ono pouto, které je trvalé, neměnné, inspirijící - láska ke Kleti. Nebyl ale jen "polykačem" naběhaných či nachozených kilometrů. Má otevřené oči, "vnitřní radar" zachycující signály hory. Odchod do důchodu mu umožnil naplno prožít mnoho chvil v milovaném lese, ale objevil v sobě i něco nového. Stává se hledačem, pátrá v minulosti hory, jejích obyvatel, objevuje věci neznámé, ale i jen časem zaváté, setkává se s lidmi spojenými s osudy Kletě. Sbírá, navštěvuje archivy, fotografuje, třídí. Své dokumentační bohatství neustále rozšiřuje.

Walterova hrobka

Kříž a informační panel na místě bývalé Walterovy hrobky.

Zajímavosti z okolí

Joomla Gallery makes it better. Balbooa.com

V těsné blízkosti hájovny Mazák nad Červeným Dvorem stávala novogotická kaple sv. Kříže,postavená pro uložení ostatků Waltera Prospera ze Schwarzenbergu,třetího dítěte knížete Jana Adolfa II. a kněžny Eleonory rozené z Liechtensteinu, který zemřel ve Vídni roku 1841 jako dvouletý. Jméno dostal zřejmě na znamení obdivu ke skotskému romantickému básníku siru Walteru Scottovi (1771 - 1832). Kaple byla situována v přírodě podle vzoru mauzoleí obvyklých v té době v Anglii a vedla sem jediná cesta ze zámeckého parku. Místo se pak nazývalo Waltersruhe. Postavena podle návrhu Franze Beera, jednoho z autoru novogotické přestavby zámku v Hluboké n. Vlt ., byla čtvercového, uvnitř s okoseného pudorysu, jejíž žebrová hvězdicová klenba byla shora otevřena světlíkem. Uprostřed na podstavci spočívala rakvička s ostatky. Vstupovalo se širokým profilovaným portálem v lomeném oblouku,uzavřeným v návrhu pouze mríží. Na průčelí byly nahoře a vlevo znak schwarzenberský, vpravo znak liechtensteinský. Kaple byla zbořena asi roku 1965. Po kněžnině smrti r. 1873 byla rakvička převezena spolu matčinou rakví ke Sv. Jiljí u Třeboně, kde bylo původní rodové pohřebiště před postavením velké novogotické hrobky roku 1877.